Na svatbě v Letohradu

Tak jsme byli na svatbě v Letohradu. Ženil se můj spolužák z grafické školy a z těch končin pochází.

Cestu tam (dlooouhou cestu) nám zpestřilo už klasické mírné zakufrování s GPS navigací, kdy nás vehnala do uličky končící vraty na pozemek rodinného domku.

V Letohradu jsme pak měli zajištěné ubytování v Pensionu Jitřenka. Pension byl hezký a útulný a bylo v něm vše co jsme potřebovali pro příjemný pobyt - samostatný vchod, koupelna, záchod, kuchyně s vybavením a pokoj se skříní, stolem a TV. Kromě kuchyně vše pouze pro nás. Teprve druhý den jsme zjistili, že v naší části je ještě jeden dvoulůžkový pokoj a to ve chvíli kdy ráno z pokoje vyšel starší pán který vyrážel na výlet.

Vlastní obřad se konal v kostele v Neratově. Kostel je zvláštní tím, že má skleněnou střechu. Také tam nenajdete oltář ani obrazy s křížovou cestou apod. Ikdyž byl obřad veden celkem zábavnou formou, Vojtův hlad byl neoblomný a tak s ním Markéta vyrazila na jídlo. Klárka nějak nepřivykla akustice kostela a tak ji to také brzy přestalo bavit.

Následoval Vojtův vytoužený oběd kde kralovaly pokrmy z daňčího masa. Pojedli jsme, výborný dortík pojedli a vyrazili na Ostrov. Tak se nazývá jedná místní část Letohradu kde pokračovala zábava a svatební veselí. Z tohoto programu jsme si bohužel užili už jen málo protože děti byli díky nevlídnému počasí promočené a Klárku čekal doposud nesplněný domácí úkol.

V neděli jsme vyrazili zpět a pokoušeli jsme se najít místa, která jsme si pro focení vyhlídli na cestě tam. To se nám nakonec podařilo a navíc jsme přidali ještě jeden zážitek. Na poli mezi jedněmi vesnicemi zahlédla Klárka nafouknutý balónek ve tvaru srdíčka. Když ho sebrala zjistila, že ho vypustili na nějaké svatbě v německu a byl k němu přivázaný odpovědní lístek.

Byl to docela prímový víkend.