Markéta mi připoměla můj někdejší plán vyfotit si větrné elektrárny na  vrcholcích Krušných hor při východu slunce. Po pravdě řečeno jsem moc nevěřil, že opravdu vstanu protože jsem jako ideální čas pro vstávání, přípravy, přesun a vyhledání ideálního místa určil 3 hodiny ráno. Ve finále se ukázalo, že jsem se o moc nespletl ale podle plánu se mi opravdu vstát podařilo. A nevstával jsem sám. Jak o mojí fotoakci slyšela Klárka, prosila mě jestli může jít semnou. Jejímu vstávání jsem věřil ještě méně než svému ale i ona vstala když jsem jí vzbudil a bez odmlouvání se oblékla a vyrazila na tuhle fotovýpravu.

Když jsme vyráželi, byla ještě tma. První zastávku jsme udělali ještě nad Kláštercem kdy se před námi objevil první zajímavý objekt pro focení a tím byla stínohra elektrických stožárů a měsíce. Další zastávka byla vlastně místem které jsme plánovali pro zaparkování a odtud jsme už vyrazili cestou v polích na nějakou výhodnou pozici kde bude hodně "větrníků" za kterými se mělo objevit vycházející slunce. Čekání na východ slunce nám zpříjemňovala srna s kolouškem pasoucí se přímo pod jednou z elektráren a také liška.

Časově to probíhalo asi takhle:

3:00 - budíček

3:15 - odjezd

3:20 - první focení

3:50 - příjezd do Rusové

4:30 - náhle se rychle rozednilo (ale jetě bez viditelného slunce

5:00 - focení těsně před východem slunce

5:30 - focení východu slunce

6:00 - první jídlo do žaludku a první ranní hry (ty může hrát Klárka kdykoliv a v jakémkoliv množství)

6:30 - návrat

Letos myslím že podruhé jsem se dostal do Karlových Varů v době konání tamního filmového festivalu. Vyrazli jsme tam po rychlé domluvě s bráchou. On do Varů jezdí pravidelně a byl mi tedy zkušeným průvodcem.

Nejprve jsme si vybrali z programu na internetu filmy, které bychom chtěli vidět. Brácha sehnal pro jistotu předem akreditace na které jsme si mohli vybrat vstupenky na 3 filmy. Vybrali jsme si Slovensko - Irský film Lištičky, Holanský dokument Hráči a Japonský film Malé lži. Díky akreditaci, časové rezervě  a volnému místu jsme se dostali ještě na Tchaiwanský film Slzy. Chodili jsme téměř z filmu na film takže kromě malé pauzy na jídlo jsme z kinosálů vylezli až když se sešeřilo.

Pro mě to byl zajímavý zažitek ikdyž zase trochu jiný než jaký znám z divadelního festivalu v Hronově.

Jo a abych nezapoměl. Míjel jsem se na schodech s Janem Svěrákem. Tak jsem měl navíc zážitek ze setkání s celebritou. 

Po zdlouhavém domlouvání na stránkách spolužáků jsme nakonec se spolužáky "přesedlali" na Facebook, kde se zdálo být více spolužáků aktivních.

 Se spolužáky ze ZŠ jsme se chtěli sejít mimojiné proto, že už je to strašidelných 20 let od našeho ukončení studia na 4.ZŠ v Klášterci nad Ohří.

 Jako jednu z prvních aktivit, kterou jsme před vlastním svoláním srazu podnikli bylo zavzpomínání nad jmény "dětí" na fotografiích z období mezi 2. až 8. třídou. To se nám nakonec podařilo a měli jsme základní seznam spolužáků pro svolání srazu.

 Sraz se nakonec uskutečnil. Sešli jsme se v Bowlingovém baru u Toši v Klášterci. Přesto, že většina spolužáků stále v Klášterci a blízkém okolí bydlí, sešlo se nás pouze 7. To byla celkem ostuda. Důvodem byl snad fakt, že se sraz konal těsně po začátku prázdnin a někteří spolužáci se už rozjeli na dovolené. Snad se nám ještě někdy nějaký  sraz podaří svolat a doufejme, že bude mít vyšší účast.